Zklidnění mysli (pro naprosté začátečnice)

Taky jste pilné včeličky, co se neumí v celodenním poletování zastavit? Naučte se to. Poděkuje vám mysl, tělo a kupodivu i rodina.

Proč? Protože mysl potřebuje odpočinek stejně jako tělo. Je to naprostý relax a vy se k rodině vrátíte po půl hodině odpočaté. Když jsem se učila zklidnit, byla jsem jak Julia Roberts v Jíst, milovat, meditovat. Nešlo to. Byla jsem zvyklá být pořád v pohybu, moje pyžamové dny s knížkou v posteli nebo vysněné válení v houpací síti vydrželo tak 20 minut. Moje tělo neodpočívalo. Nejlíp se mi pracovalo večer, ostatně i tenhle článek píšu ve 22 hodin. Rozdíl je v tom, že dřív bych předtím vydrhla celý byt, napsala seznam nákupu a možná ještě přerovnala špajz. Dnes večer jsem si četla. Relaxovat jsem se musela naučit. A nemluvím o relaxu při práci na zahradě, ten je taky v pořádku, mluvím o zklidnění mysli.

Pro ty z vás, které jsou na tom stejně a mají pocit, že bez jejich píle se neobejde domácnost, rodina ani práce, mám pár drobných rad. Především, obejde. Dokonce se bez vaší píle někdy obejdou i rádi.

Najděte si místo, kde budete samy a nebude vás nikdo rušit. Můžete si pustit relaxační hudbu, ale stačí vám pouhé ticho. Posaďte se do křesla nebo na zem na polštář a opřete si záda. Nezačínejte s meditacemi v tureckém sedu, není to nutné. Pokud nebudete sedět pohodlně, myšlenky vám budou odbíhat k bolavým kolenům apod. Až získáte praxi, ani pak nejde o to sedět v tureckém sedu, ale o spojení se zemí. To znamená, že buď sedíte na zemi jako jogíni se zkříženými nohami nebo můžete sedět v křesle a vaše nohy se dotýkají země.  A záda by měla být rovná a neměli byste se o nic opírat. Ale to až jednou. Teď se prostě jen pohodlně usaďte s klidnou meditační nebo relaxační hudbou a nebo v naprostém tichu. Zavřete oči a dýchejte. Nemusí to být večer, kdykoliv přes den. S největší pravděpodobností začnou přicházet myšlenky typu "Ten přerovnaný špajz nebyl špatný nápad"... Byl. Oceníte to stejně jen vy sama. Teď jste jen vy. Jste tady a teď. Nechte myšlenky být. Nebojujte s nimi, neodpovídejte na ně. Jen si je uvědomte. Víc s nimi na začátku neuděláte, alespoň já jsem metodu na odhánění nenašla. Časem jich bude míň a míň.

Zaměřte se na dech. Ne proto, abyste zjistily, že dýcháte správně v rytmu meditace a pro změnu se stresovaly tím, jestli váš výdech byl dostatečně propracovaný. Ale protože při soustředění na dech bude těch myšlenek ubývat. Nadechněte se nosem, vydechněte ústy. Trochu dech protáhněte, tím se zklidníte. Kdykoli přijde myšlenka, jen ji zaregistrujte, nerozvádějte ji, uvědomte si ji a soustřeďte se na dech, ona odejde.

A asi vás překvapím, když vám řeknu, že to pro začátek stačí. Jen pár minut a dost. Další den to udělejte znovu. Třeba to bude lepší, třeba stejné, nevadí. Seďte o něco déle. Vnímejte, kolik myšlenek k vám přichází. Je to pořádná nálož, že? A takhle nám mysl funguje. Neustále se něčím zabývá. A aby mohla odpočívat, potřebuje pauzu, stejně jako tělo po námaze.

Když budete mít zavřené oči, uvědomte si, jak se tváříte? Máte přitom ztuhlý výraz a svraštělé čelo? Uvolněte se a vnitřně se usmějte. Můžete i navenek, samozřejmě, ale když si uvědomíte, že se mračíte zbytečně a usmějete se v mysli, uvolníte se.

S trénováním zklidnění mysli je to jako se spoustou jiných věcí, které se učíme. Chce to praxi. A zvlášť v tomto případě to nemá být dřina. Jděte na to s lehkostí, v klidu, dopřejte si čas a jednoho dne zjistíte, že jste tu jakoby nebyly a že to bylo moc fajn. Otevřete oči a pár vteřin si uvědomujete, že je den (nebo večer), sedíte v pokoji a že vám, když jste tu nebyly, bylo moc hezky. A ten vnitřní klid, který tím získáte je mnohem důležitější než uklizený špajz.